Dvanáctého prosince dva tisíce sedmnáct

     Já nevím, co to pořád ty ženský maj...Že se bojí nějakýho čísla. Třeba čtyřicet. To je pro spoustu ženských skoro sprostý číslo. Některý to maj ještě dřív. Všechno, co je nad třicet, to je tajný, ideálně se to nezveřejňuje. Jestli má někdo tušení, že se magický číslo blíží hodnotě třicet a víc, tak už se radši dotyčné neptá, neboť by se dopustil stoprocentního faux pas. A taky ty čísla vypadaj divně na papíře nebo na obrazovce. Všechna čísla, když je napíšete číslicema, prostě ze změti písmenek vyskočej, hned si jich všimnete. Hele, třeba ta 40. Nedejbože kdyby to bylo třeba 41. Vsadím se, že když jste tenhle článek otevřeli, padly vám do oka zrovna ty číslice. A ani jste si to neuvědomili. Někdy si pak vzpomenete, že jste četli článek od nějaký ženský, který bylo čtyřicet, možná i čtyřicet jedna. A to jen proto, že naše oči a potažmo mozek zaujmou věci, které se např. liší tvarem. Nebo barvou. Přitom to je jen jiná verze zápisu čísla. Proto se od týhle chvíle už na této stránce s číslicemi nesetkáte. Ne, že tu nebudou. Budou. Jen se jaksi někam schovaj, aby nikoho neiritovaly. 

     S číslem čtyřicet to vůbec není tak špatný, jak to může vypadat. Záleží totiž na tom, jakej význam mu přiřadíte. Třeba když budu mluvit o tom, že měl "čtyřicítky", tak to teda už špatný je. Ale zase když vezmu, že maj učitelé čtyřicet dnů dovolený, tak to zas tak špatný není. Když budu nosit čtyřicítku velikost, tak to není zas tak hrozný (i když teda pořád móda řeší spíš velikosti menší), ale ta čtyřicítka prostě ještě jde. Stejně tak boty - to seženete širokej sortiment od lodiček po tenisky úplně v pohodě. Blbé je, že se čtyřicítka zapíše římskýma číslicema XL. To už teda vypadá hůř, že jo. Ale zase vážit jen čtyřicet kilo i s postelí bych fakt nechtěla. Když budu v práci brát čtyřicet (tisíc), tak to je hodně dobrý. Není úplně ideální, když se budeme bavit o čtyřiceti loupežnících v souvislosti s Alibabou, ale to je naštěstí jen pohádka. Průměrný těhotenství trvá čtyřicet týdnů. To není zas tak špatný, mně teda těhotenství bavily (i když dvakrát trvaly čtyřicet dva týdnů....).
     Když jsem si hledala tohle číslo na netu, wikipedie vymyslela nejen výše uvedený varianty, ale úplně mě dostalo, když jsem tam našla i třeba to, že vlastně většina tvrdého alkoholu, který si jdete koupit do supermarketu, obsahuje právě čtyřicet procent alkoholu. A že při potopě světa pršelo čtyřicet dnů a nocí. A že židovský talmud říká, že věk čtyřicet let je věkem porozumění. Korán zase říká, že je člověk dospělej, až když mu je čtyřicet. A s tím fakt musím souhlasit. Jestli jsem měla někdy pocit, že jsem fakt už konečně dospělá, tak to nastalo až teď. Ne že bych předtím dospělá nebyla, ale nepotkaly mě ty životní věci, který z vás dospěláky dělaj. Třeba přežití puberty dětí. Nebo když vám někdo v rodině umře a vy musíte na chvíli přecvaknout z emocí na ryze praktickou stránku s tím spojenou a až pak nechat přijít ty emoce.
     Je mi čtyřicet a je mi hodně dobře. Nechci se rouhat, ale teď je to asi teprve to ono. Už jsem schopná si říct, že už i něco vím, umím a mám zkušenosti. Už jsem schopná ustát nejen pubertu, ale i jiný další životní zvraty, který prostě život přináší. Nehledě na to, že se člověku tak nějak zklidní ty ambice v něm. Ne že by už ambiciozní nebyl. Jen už s tím umí zacházet a není to tak příšerně vidět, jak to je vidět třeba u třicetiletýho nebo ještě hůř u dvacetiletýho. Mluvím z vlastní zkušenosti, s třicátníkama ani s dvacítkama problém nemám.
     Na svoji vlastní čtyřicítku jsem se narozdíl od jiných dam fakt těšila. A jsem s ní moc spokojená. Je úplně fuk, že mám nějakou tu vrásku navíc a občas šedivej vlas. Čtyřicítka mi dala pomyslná křídla svobody. Plním si přání, na který nebyl čas nebo peníze. A plním ty přání i těm kolem sebe a mám z toho velkou radost.

     Přeju vám, aby vaše vlastní čtyříctka měla taky křídla. Ať můžete vzlétnout, kam je libo.